Poznejte lidi z Cryptovy: Kdo je Lukáš Kopčo?

V dalším vydání našeho pravidelného měsíčního seriálu Poznejte lidi z Cryptovy přinášíme rozhovor a přiblížení role Lukáše Kopčo, který v organizaci působí déle než rok a za tu dobu prošel pozicemi v marketingovém i gamingovém oddělení. Aktuálně působí jako Gaming Specialist. Co tato pozice obnáší? Nejen to se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Lukáš se již při studiu na Fakultě sportovních studií na Masarykově univerzitě věnoval kompetitivnímu hraní League of Legends v rámci univerzitních soutěží. Už v té době se mu povedlo pracovat na různých dobrovolnických pozicích v esportovém odvětví, což jej dovedlo do Cryptovy, kde začal v digitálním marketingu.

Studium sportovního managementu a zkušenosti ze sportovních klubů, jako například ze stáže ve zlínském fotbalovém klubu, mu navíc dle jeho vlastních slov pomohly v pohledu na práci pro esportovou organizaci. V ní se nyní snaží implementovat sportovní procesy a principy na výchovu a vývoj hráčů. Tím zároveň odstraňuje bariéry mezi sportem a esportem.

Co rád děláš ve volném čase?

Většinu volného času mimo práci nebo školu trávím buďto v posilovně nebo u konzole. Ve výjimečných případech bys mě mohl taky najít s knížkou v ruce nebo nahrávat muziku.

Jaké máš oblíbené jídlo?

Stoprocentně Poke bowl. Nejraději si ho ale dělám sám doma, protože ho pak můžu sníst kilo a nezkrachuji u toho. (smích)

Dokázal bys fanouškům a čtenářům přiblížit svou roli? V čem přesně spočívá v Cryptově pozice Gaming specialisty?

Když se mě někdo zeptá na tuto otázku, tak většinou jednoduše odpovím, že se starám o to, aby se hráči mohli stoprocentně soustředit na svůj výkon a vývoj. Aby to bylo možné, tak do mých povinností poté většinou spadají oblasti plánování vize společně se CGO, scouting a základní HR, nějaká administrativa, mentální nastavení a well-being hráčů, zavádění sportovních principů do fungování našich gamingových sekcí a spolupráce s externími partnery z oblasti sportu. Může se zdát, že v náplni práce této pozice je toho spousta, ale v gamingu Cryptovy si hodně pomáháme a snažíme se spíše každý makat na tom, v čem máme největší skill a value než se slepě držet hierarchie a specifikace jednotlivých pozic.

Jak ses vůbec k esportovému odvětví, jako student sportovního managementu, dostal?

Když jsem začínal své studium na FSpS (pozn. red.: Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity), tak se ke mně skrze studentský spolek FUKS a jeho tehdejšího leadera Marka Štěpánka dostaly informace o možnosti reprezentovat univerzitu v League of Legends v lize od Esportové studentské asociace. Tehdy jsem ještě měl nějaké mínění o svém skillu a soloQ ranku, takže jsem to risknul a zkusil najít tým. Musel jsem switchnout z role supporta na junglera a shodou náhod jsem díky tomu skončil v týmu mimo jiné s Filipem „Fortanu“ Růžičkou (pozn. red.: aktuálně mj. komentátor Mastercard Hitpoint Masters a Cryptova School League) a Matějem Moutelíkem a v našem prvním splitu jsme prohráli až ve finále proti týmu VUT, kde tehdy calloval Sirinox. Další splity už bohužel tak slavné nebyly, takže jsme se rozhodli tým rozpustit. Naše cesty se však do půl roku opět protnuly, a to právě ve zmíněné asociaci ESA, kde jsem já začal díky znalostem z managementu sportu působit v marketingu a kluci tam položili základy své casterské / observerské kariéry. Ve stejnou dobu jsem se tam seznámil taky s Davkounym, a když na to vzpomínám takto s odstupem, přijde mi hrozně vtipné, že jsme se vlastně za rok od odchodu všech zmíněných z ESA opět sešli v rámci Hitpoint ligy. (smích)

V rámci Cryptovy se spolupracuje také s tvojí alma mater, Masarykovou univerzitou v Brně, na rozvoji tréninku hráčů a jejich testování pomocí nových metod. O co se přesně jedná?

Základem spolupráce podle mého je, že FSpS má k dispozici špičkové zázemí, přístroje a laboratoře pro výzkum a my na druhou stranu máme subjekty, které oni pro výzkum potřebují. První vlaštovkou tedy bylo testování našich hráčů pro jejich výzkum „Esport jako fenomén v kinantropologickém výzkumu“ (pozn. red.: Kinantropologie je věda o pohybu člověka). Díky tomu, že spolupráce v rámci tohoto výzkumu fungovala z obou stran velmi dobře a nacházeli jsme během ní stále více spojení mezi našimi a jejich zájmy, jsme se domluvili na užší spolupráci a momentálně jsme prakticky v nepřetržitém kontaktu a snažíme se přijít na způsoby, jak posunout esport z hlediska sportovních principů co nejdál. V zásobníku toho máme pro implementaci přichystáno spoustu, ale zatím v rámci exkluzivnosti této spolupráce prozradím pouze to, že momentálně v rámci našeho tréninkového procesu používáme protokol pro rozvoj svalové rychlosti vytvořený právě zástupci FSpS. Plus samozřejmě děkuji kapacitám z FSpS za spolupráci.

Během zimní přípravy League of Legends sekce jste se navíc rozhodli zaimplementovat Projekt Vision. Jaká je podstata tohoto projektu?

Kroky, které nás vedly k vytvoření projektu Vision, byly na jedné straně nátlak ze strany Riot Games na podepisování hráčů po delší časové úseky skrze určitá pravidla a na druhé čistě racionální fakt, že z hlediska sportu nedávalo smysl pro koncepční práci s hráči zvolit kratší období, než je roční tréninkový cyklus. Podstatou celého projektu je správným scoutingovým procesem a cílenou prací realizačního týmu dosáhnout lepších výsledků, než kdybychom každý split přijali co nejkvalitnější free agent hráče, jak tomu bylo např. v letním splitu 2022, a to ve finále za nižší náklady.

Co bude dle Tebe největší výzva v roce 2023?

Pro mě osobně je největší výzva strhnout hráče k tomu, aby věřili a užívali si neortodoxní tréninkové metody, které zavádíme. Tréninkové jednotky v esportu jsou u nás v Česku už nějakou dobu prakticky neměnné a je zde opravdu jen pár týmů/coachů, kteří si tohle uvědomují a snaží se to inovovat. Právě kvůli tomuto je velmi těžké přesvědčit hráče, že např. dvouhodinová session na deathmatch serveru není nejlepší způsob individuálního tréninku apod. Musím tedy v rámci zavádění nových principů s hráči jednat velmi opatrně, protože pokud věci uspěcháte nebo nezískáte jejich důvěru, je velmi pravděpodobné, že se zaseknou a trénink nebude mít žádnou přidanou hodnotu oproti již zavedeným principům.

Pro organizaci bude pak největší výzva dokázat, že tento přístup funguje, a to bohužel lze jen skrze výsledky. Budeme tedy muset potvrdit, že i výkonem patříme mezi domácí špičku.